Housing First
Co je bydlení především
Bydlení především je pravděpodobně tou nejdůležitější inovací v plánování služeb pro řešení bezdomovectví za posledních třicet let. Tento koncept vyvinul Dr. Sam Tsemberis v New Yorku. Záhy se ukázalo, že se jedná o velmi úspěšnou formu boje s bezdomovectvím mezi osobami s vysokou potřebou podpory v USA a Kanadě a v několika evropských zemích.
Bydlení především a Prostupné bydlení
Současné způsoby řešení bezdomovectví můžeme rozdělit do dvou základních přístupů - Bydlení především (Housing First) a Prostupné bydlení (Housing Ready).
Přístup prostupného bydlení je založen na myšlence, že osoby bez domova je potřeba na bydlení nejprve připravit. Získání standardního bydlení je až posledních krokem v několikastupňovém systému, kterým musí uchazeč nejprve projít a splnit všechny potřebné požadavky. Tyto stupně jsou minimálně následující: 1) krizové bydlení - noclehárny, azylové domy; 2) bydlení v tréninkových bytech; 3) standardní bydlení. Standardní bydlení je u tohoto přístupu cílovým stavem.
Základní myšlenkou historicky mladšího přístupu Bydlení především (Housing First) je princip potřebnosti místo principu zásluhovosti. Standardní bydlení je poskytnuto rychle a bez přípravy a zároveň, během a po zabydlení, je uživatelům poskytována flexibilní podpora formou sociální práce zaměřená na udržení bydlení a podporu v řešení dalších problémů. Standardní bydlení je zde výchozí stav.
Koncept Bydlení především je vytvořen pro osoby, které potřebují intenzivní sociální podporu, aby byly schopné opustit situaci bezdomovectví. Mezi cílové skupiny, kterým Bydlení především pomáhá, patří lidé bez domova s vážným duševním onemocněním či vážnými diagnózami, drogově či alkoholově závislí lidé bez domova a dále lidé bez domova ve špatném zdravotním stavu, s omezujícími chorobami a postiženími. Bydlení především se ukázalo být efektivní také pro osoby, které zakoušejí dlouhodobé či opakované bezdomovectví a které navíc postrádají i sociální podporu, tzn. pomoc přátel či rodiny, a nejsou součástí žádné komunity. Ve Spojených státech a Kanadě jsou programy Bydlení především využívány také rodinami a mladými lidmi.
Dva příběhy jako ukázka dvou přístupů
"S paní Lucií se rozvedl manžel, v té době přišla také o práci. Psychicky se z toho zhroutila, nedokázala vyhledat vhodné poradenství a styděla se říci si lidem ve svém okolí o pomoc. To vše vedlo nakonec ke stále většímu zadlužování a k exekucím, následně i ke ztrátě bydlení. Po dvou nocích na ulici ji další lidé bez domova nasměrovali na noclehárnu, kde si s pomocí sociální pracovnice vyřídila sociální dávky, aby měla z čeho zaplatit pobyt a měla peníze na jídlo. Přespávala na pokoji se sedmi dalšími ženami a dny trávila venku. Po prvních pár týdnech požala o ubytování na azylovém domě, kde už mohla být i přes den a pokoj sdílela se dvěma dalšími ženami. Paní Lucii se v té době povedlo najít si práci jako prodavačka. Nakonec jí sociální pracovnice nabídla bydlení v tréninkovém bytě, který byl součástí azylového domu. Kvůli exekucím má však paní Lucie stále velmi nízký příjem a nedaří se jí proto najít bydlení na běžném trhu. Brzy už to bude rok, co se nastěhovala do tréninkového bytu a podle pravidel by měla odejít do běžného bydlení. Lucie má požádáno o obecní byt, ale je stále v pořadníku, zatím tedy neví, kam z tréninkového bytu půjde."
"Paní Tereza žila už šest let sama v zahradní chatce na kraji města. Lidem kolem sebe nedůvěřuje, z ostatních lidí bez domova má strach. Když ji v chatce našli terénní pracovníci a nabízeli jí pobyt na noclehárně, odmítla. Žít sama v chatce je těžké a taky mívá strach, ale má své soukromí a nemusí žít v jednom pokoji s cizími lidmi. Terénní pracovníci s ní vyplnili žádost do programu Bydlení především, do kterého byla Tereza nakonec vylosovaná. Do bytu se nastěhovala dva měsíce poté. Její sociální pracovník jí pomohl vyřídit sociální dávky na bydlení a na živobytí. Až po nastěhování se ukázalo, že Tereza měla nárok na invalidní důchod, protože trpí velkými bolestmi zad. Tereza také denně pije víno, protože se po něm prý lépe cítí. Díky dlouhodobé a citlivé spolupráci se povedlo Tereze obnovit invalidní důchod a začít spolupracovat s psychiatrem, který jí diagnostikoval deprese. Místo vína začala Tereza brát léky. Když se během dalšího roku začala cítit psychicky lépe, povedlo se jí najít práci na zkrácený úvazek. Ve svém bytě dál bydlí."